1.1.  Osoba doprovázející psa na veřejném prostranství je povinna mít psa na vodítku a bez vodítka je povinna ho opatřit náhubkem.
1.2.  Osoba doprovázející psa na veřejném prostranství je povinna zajistit, aby pes byl vybaven evidenční známkou, kterou majitel psa obdrží bezplatně od městské části příslušné podle místa svého trvalého pobytu nebo sídla.
1.3.  Od povinností stanovených touto vyhláškou jsou osvobozeny osoby doprovázející vodící a asistenční psy.

2. článek
Volný pohyb psů

Příloha této vyhlášky vymezuje prostory, označené jako „výběhy pro psy" nebo „psí výběhy", na kterých se psi mohou pohybovat volně bez vodítka a bez náhubku.

3. článek
Sankce

Porušení této vyhlášky se posuzuje podle zvláštních předpisů.

4. článek
Zrušovací ustanovení

Touto vyhláškou se zrušuje obecně závazná vyhláška statutárního města Brna č. 14/2005, o pravidlech pro pohyb psů na veřejných prostranstvích.

5. článek
Účinnost

5.1. Tato vyhláška byla vyvěšena na úřední desce dne 15. 7. 2006.
5.2  Tato vyhláška nabývá účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení, tj. 30. 7. 2006.

Výška se u psů měří v kohoutku. Kohoutek je místo, kde se protíná pomyslná spojnice mezi vrchním hřebenem obou lopatek, páteří a svalovým pletencem nad páteří. Toto místo se nedá stanovit přesně na milimetr, proto při měření dochází k diferencím. Roli dále hraje zaúhlení hrudní končetiny, hlavně lopatky, postavení zvířete při měření, technika měření a pomůcky použité k měření. Zanedbatelná není ani povaha psa, potažmo jeho příprava na bonitaci - strachy přikrčené nebo vzpínající se zvíře není možné přesně změřit. Z toho plyne, že naměřené hodnoty by se neměly přeceňovat a bonitační komise by na to měla myslet, když chce kvůli výšce vyřadit jinak kvalitní zvíře. Měla by případně provést ještě další měření, protože rozdíl v měření může být centimetr i více. Faktem ovšem je, že zkušený chovatel nebo posuzovatel má správnou míru svého plemene „v oku". V rámci objektivity však nutno dodat, že centimetr u čivavy je něco jiného než centimetr u vlkodava.

Krmení:

Misky na krmení

Nejlepší jsou nerezové nebo kameninové a keramické misky, které se velmi dobře udržují a vydrží navěky. Nemusí to být misky na zvýšené nožce či stojánku, toto malé plemeno může klidně žrát "z podlahy". Objem misek cca 0,75 litru je pro toto plemeno ideální na krmení i na vodu. Veliké čuně však stejně nadělá okolo, i kdyby mělo korýtko.

Krmivo

Nevyplatí se šetřit na kvalitním krmivu, vrátí se vám to pak na zdraví psa. To může utrpět újmu, pokud ho budete krmit neznačkovými či levnými "Tesco" výrobky a podobně. Do psí misky také nepatří liské jídlo a už vůbec ne zbytky od oběda !

Pamlsky

Pro odměnu psa používejte výhradně psí pamlsky a dobrůtky, které nejsou škodlivé jeho zdraví. Lidské pamlsky jako jsou chipsy, oplatky, čokoláda a především sladkosti raději snězte sami a psovi dejte třeba kousek sušeného masa. Psí dobroty sice zrovna příjemně nevoní, ale o to víc jim chutnají. Pamlsky jsou také výbornou odměnou při výcviku.

Někteří jedinci mohou vyžadovat doplňky stravy na problémy se srstí, klouby, pokožkou, atd...

Pohodlí psa:

Pelíšek

Pes by měl mít svůj vlastní pelíšek, ve kterém bude spát a odpočívat. Pokud necháváte psa samotného doma, velmi se vám osvědčí prostorná drátěná klec nebo ohrádka, kde pes přečká vaši nepřítomnost, může si zde hrát nebo spát a přitom nezničí vybavení bytu.

Hračky

Pes potřebuje mnoho hraček. Hlavně by měly být různorodé a pokud jste na "pískátka", vybírejte ta s různým druhem pískotu. Psi tyto věci milují, ale páníčkovi to může brzy lézt na nervy. Z pískacích a "plastových" hraček jsou nejodolnější ty z latexu a silikonu. Pozor však na plyšové hračky, aktivnější psi je brzy rozcupují na kousky, keré mohou polykat ! Výborné na hraní s páníčkem je také přetahovadlo nebo kus pevného lana.

Klid

Psi spí až 16 hodin denně, proto svému psu dopřejte klid. Když si vleze do pelíšku, nebuďte ho, aby jste ho třeba jen ukázali návštěvě, zvědavý pes zajisté přijde sám.

Na procházce:

Obojek, vodítko

Obojků za svůj život vystřídá pes mnoho, pro štěnátko stačí úzký měkký obojek s plastovou spojkou, větší a divočejší psi už potřebují pevnější obojek s kovovou přezkou, která vydrží velkou námahu v tahu. Pokud váš pes obojek nesnáší, můžete mu pořídit postroj, který je pro psa sice pohodlnější, ale hůř se tak pes "ovládá". Není nad škubnutí vodítkem, které je připevněno ke klasickému obojku, když je potřeba psa usměrnit. Jaké použijete vodítko, je už na vás. Psi mají rádi samonavíjecí vodítka, která jim umožňují více pohybu, ale pokud chcete psa naučit chodit vedle nohy a aby natáhnul, začněte klasickým pevným vodítkem. Nepodceňujte také karabinu na vodítku, volte raději mohutnější kousek, nestane se vám pak že pes znenadání utrhne křehkou karabinku a vběhne třeba do rušné silnice.

Náhubek

Náhubek je předepsaná psí výbava do MHD a vlaků, je však užitečný i pro pejsky, kteří stále něco sbírají ze země. Na malé štěnátko se dá pořídit kožená stahovací ohlávka, protože většina náhubků je moc velká. Naučte svého psa na náhubek včas, v pozdějším věku se může stavit na odpor a třeba i přestat poslouchat (po dobu nasazeného náhubku).

Nezapomeňte na pytlíky na psí výkaly, po pejskovi se uklízí !

Cestování:

Přepravka

Pro bezpečnost vašeho psa i vás samotných v autě je nutné psa převážet v přepravce, nebo připoutného k pevnému bodu v autě. Dělají se speciální psí autopásy, které se ale hodí na již odrostlejší jedince. Malého psa nebo štěně raději převážejte v přepravce, pokud možno zajištěné proti pohybu.

Cestovní napáječka

Pokud hodláte s pejskem občas cestovat delší dobu, bude potřebovat cestovní napáječku, aby netrpěl žízní. Úplně stačí 0,5l itru.

Pokud jedete se psem na více dní pryč, je třeba mu zajistit vše potřebné (misky, krmení, pelíšek, klec, hračky, pamlsky ... )
Nezapoměťe také na očkovací průkaz, kdyby bylo nutné navštívit třeba psí pohotovost.

Péče o psa:

Každé psí plemeno potřebuje specifickou péči, a platí to i o jednotlivých psech uvnitř plemene. Je třeba pečovat o psí srst, drápky, zuby a o zdraví konkrétních jedinců (například když mají problémy s klouby nebo mají alergii). K základní výbavě majitelů Russell Teriérů však patří nůžky na drápy, vyčesávací kartáč, trimovací hřeben, ale také psí šampón i kartáček na zuby se psí pastou ...

Fenky zase jednou za čas budou vděčné za hárací kalhotky a krátkosrstí psi a štěnata za svetřík či kabátek, který je ochrání v zimě.

Nezapomeňte svého psa pravidelně očkovat, odčervit a odblešit (pokud je to nutné) a v letních sezónách zase aplikovat přípravek proti klíšťatům.

PP - průkaz původu je doklad psa, který Vám zaručí, že pes je po výtečných rodičích, kteří mají všechny vlastnosti daného plemene. Jejich potomek tedy s největší pravděpodobností zdějí většinu jak vzhledových, tak i charakterových vlastností. Viděl jsem hodně psů kteří byli "zajisté praví Jackové nebo Parsonové", ale když pes vypadá jako dlouhonohý černý jezevčík, nebo jako zakrslý dalmatin, tak i neodborník pozná, že někdo "šlápnul vedle". Status "pes s PP" ale přesto neznamená, že z něj automaticky vyroste pes výstavní a bez chyby na charakteru. To už záleží na přístupu majitele psa k jeho výchově a také samozřejmě na jeho genech. Takže i pes po rodičích šampionech nemusí mít vždy výstavní předpoklady, nebo může být nemocný. Ale díky pečlivému výběru chovných psů se toto stává velmi zřídka.

Výhody psa s PP.

Pes, který má má průkaz původu má otevřené všechny dveře na psí soutěže, závody a zkoušky dovednosti. Takový pes se může stát šampionem krásy, bezvadným stopařem s oceněním a samozřejmě může být uznán jako chovný. A samozřejmě ze všeho nejdůležitější - máte přesně toho psa, který je typickým představitelem svého plemene.

Potřebuji vůbec psa s PP?

Pokud sháníte štěňátko a narazíte na inzerát, kdy prodávajíci nabízí takzvané "čistokrevné štěňátko bez PP" po rodičích s PP, znamená to, že rodiče (jeden z rodičů) takového štěněte nebyli uznáni k chovu, protože vykazují jistou vadu, která je v rozporu se standartem daného plemene. Může to být chyba vizuální (velikost psa, váha, proporce, počet zubů), chyba charakterová (pes je příliš agresivní nebo naopak bázlivý) a nebo má nějakou, často dědičnou chorobu.

Takový pes nemůže být uznán jako chovný a jeho majitel by ho proto neměl množit. Pokud se však přesto rozhodne mít štěňata od tohoto psa, pak se taková rozhodně nedají označit jako čistokrevná, ale jako "voříšci". Takoví chovatelé se nazývají množiteli a jejich jediná starost je zisk z prodaných štěňat. Proto prosím nepodporujte množitele a snažte se o zachování čisté rasy.