Něco málo ze srazu

Od Toma s Tipem
fotky
http://batoh74.rajce.idnes.cz/Sraz_BRK_10.09

a ještě dvě krátké videa...z fotoaparátu...
 

http://www.youtube.com/watch?v=WO047KpHXeM
http://www.youtube.com/watch?v=MCpuWSg6X0E

Opět FOTKY a VIDEO od Lucky, též FOTKY od Petry a také VIDEO a FOTKY od Toma

Fotky od Lucky zde.

1.1.  Osoba doprovázející psa na veřejném prostranství je povinna mít psa na vodítku a bez vodítka je povinna ho opatřit náhubkem.
1.2.  Osoba doprovázející psa na veřejném prostranství je povinna zajistit, aby pes byl vybaven evidenční známkou, kterou majitel psa obdrží bezplatně od městské části příslušné podle místa svého trvalého pobytu nebo sídla.
1.3.  Od povinností stanovených touto vyhláškou jsou osvobozeny osoby doprovázející vodící a asistenční psy.

2. článek
Volný pohyb psů

Příloha této vyhlášky vymezuje prostory, označené jako „výběhy pro psy" nebo „psí výběhy", na kterých se psi mohou pohybovat volně bez vodítka a bez náhubku.

3. článek
Sankce

Porušení této vyhlášky se posuzuje podle zvláštních předpisů.

4. článek
Zrušovací ustanovení

Touto vyhláškou se zrušuje obecně závazná vyhláška statutárního města Brna č. 14/2005, o pravidlech pro pohyb psů na veřejných prostranstvích.

5. článek
Účinnost

5.1. Tato vyhláška byla vyvěšena na úřední desce dne 15. 7. 2006.
5.2  Tato vyhláška nabývá účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení, tj. 30. 7. 2006.

Nějaké fotky od paničky Maxe najdete zde. A fotky od Lenky zde.

Několik fotek umístěno ve zdejší fotogalerii

Něco málo fotek ode mne je zde ve fotogalerii.

Krátké video "kdo má klacek, vyhrává" zde.

Místo setkání bude opět vyznačeno na psí mapě (červený piktogram).

Potvrzení účasti se provádí pomocí info formuláře (zde dole). Své rozhodnutí si můžete rozmyslet ještě 2 hodiny před samotným srazem (třeba kvůli počasí, ze zdravotních důvodů, atd.) a my se budeme snažit seznam okamžitě aktualizovat. Nezapomeňte nám to však sdělit (pokud to bude ve vašich silách :-)

***

Dnešního srázku se zůčastnilo pouze 6 členů a to právě díky deštivému počasí.
Mirkovi, který to celé zdokumentoval, děkujeme za pár fotek, které najdete zde.

Výška se u psů měří v kohoutku. Kohoutek je místo, kde se protíná pomyslná spojnice mezi vrchním hřebenem obou lopatek, páteří a svalovým pletencem nad páteří. Toto místo se nedá stanovit přesně na milimetr, proto při měření dochází k diferencím. Roli dále hraje zaúhlení hrudní končetiny, hlavně lopatky, postavení zvířete při měření, technika měření a pomůcky použité k měření. Zanedbatelná není ani povaha psa, potažmo jeho příprava na bonitaci - strachy přikrčené nebo vzpínající se zvíře není možné přesně změřit. Z toho plyne, že naměřené hodnoty by se neměly přeceňovat a bonitační komise by na to měla myslet, když chce kvůli výšce vyřadit jinak kvalitní zvíře. Měla by případně provést ještě další měření, protože rozdíl v měření může být centimetr i více. Faktem ovšem je, že zkušený chovatel nebo posuzovatel má správnou míru svého plemene „v oku". V rámci objektivity však nutno dodat, že centimetr u čivavy je něco jiného než centimetr u vlkodava.

***

Srázek se povedl, sešlo se hodně lidí a celkem 10 pejsků. A nebýt toho bláta, bylo by to zcela fajn. Výběr fotek můžete vidět ve fotogalerii. A také Lucka něco nafotila zde.

Krmení:

Misky na krmení

Nejlepší jsou nerezové nebo kameninové a keramické misky, které se velmi dobře udržují a vydrží navěky. Nemusí to být misky na zvýšené nožce či stojánku, toto malé plemeno může klidně žrát "z podlahy". Objem misek cca 0,75 litru je pro toto plemeno ideální na krmení i na vodu. Veliké čuně však stejně nadělá okolo, i kdyby mělo korýtko.

Krmivo

Nevyplatí se šetřit na kvalitním krmivu, vrátí se vám to pak na zdraví psa. To může utrpět újmu, pokud ho budete krmit neznačkovými či levnými "Tesco" výrobky a podobně. Do psí misky také nepatří liské jídlo a už vůbec ne zbytky od oběda !

Pamlsky

Pro odměnu psa používejte výhradně psí pamlsky a dobrůtky, které nejsou škodlivé jeho zdraví. Lidské pamlsky jako jsou chipsy, oplatky, čokoláda a především sladkosti raději snězte sami a psovi dejte třeba kousek sušeného masa. Psí dobroty sice zrovna příjemně nevoní, ale o to víc jim chutnají. Pamlsky jsou také výbornou odměnou při výcviku.

Někteří jedinci mohou vyžadovat doplňky stravy na problémy se srstí, klouby, pokožkou, atd...

Pohodlí psa:

Pelíšek

Pes by měl mít svůj vlastní pelíšek, ve kterém bude spát a odpočívat. Pokud necháváte psa samotného doma, velmi se vám osvědčí prostorná drátěná klec nebo ohrádka, kde pes přečká vaši nepřítomnost, může si zde hrát nebo spát a přitom nezničí vybavení bytu.

Hračky

Pes potřebuje mnoho hraček. Hlavně by měly být různorodé a pokud jste na "pískátka", vybírejte ta s různým druhem pískotu. Psi tyto věci milují, ale páníčkovi to může brzy lézt na nervy. Z pískacích a "plastových" hraček jsou nejodolnější ty z latexu a silikonu. Pozor však na plyšové hračky, aktivnější psi je brzy rozcupují na kousky, keré mohou polykat ! Výborné na hraní s páníčkem je také přetahovadlo nebo kus pevného lana.

Klid

Psi spí až 16 hodin denně, proto svému psu dopřejte klid. Když si vleze do pelíšku, nebuďte ho, aby jste ho třeba jen ukázali návštěvě, zvědavý pes zajisté přijde sám.

Na procházce:

Obojek, vodítko

Obojků za svůj život vystřídá pes mnoho, pro štěnátko stačí úzký měkký obojek s plastovou spojkou, větší a divočejší psi už potřebují pevnější obojek s kovovou přezkou, která vydrží velkou námahu v tahu. Pokud váš pes obojek nesnáší, můžete mu pořídit postroj, který je pro psa sice pohodlnější, ale hůř se tak pes "ovládá". Není nad škubnutí vodítkem, které je připevněno ke klasickému obojku, když je potřeba psa usměrnit. Jaké použijete vodítko, je už na vás. Psi mají rádi samonavíjecí vodítka, která jim umožňují více pohybu, ale pokud chcete psa naučit chodit vedle nohy a aby natáhnul, začněte klasickým pevným vodítkem. Nepodceňujte také karabinu na vodítku, volte raději mohutnější kousek, nestane se vám pak že pes znenadání utrhne křehkou karabinku a vběhne třeba do rušné silnice.

Náhubek

Náhubek je předepsaná psí výbava do MHD a vlaků, je však užitečný i pro pejsky, kteří stále něco sbírají ze země. Na malé štěnátko se dá pořídit kožená stahovací ohlávka, protože většina náhubků je moc velká. Naučte svého psa na náhubek včas, v pozdějším věku se může stavit na odpor a třeba i přestat poslouchat (po dobu nasazeného náhubku).

Nezapomeňte na pytlíky na psí výkaly, po pejskovi se uklízí !

Cestování:

Přepravka

Pro bezpečnost vašeho psa i vás samotných v autě je nutné psa převážet v přepravce, nebo připoutného k pevnému bodu v autě. Dělají se speciální psí autopásy, které se ale hodí na již odrostlejší jedince. Malého psa nebo štěně raději převážejte v přepravce, pokud možno zajištěné proti pohybu.

Cestovní napáječka

Pokud hodláte s pejskem občas cestovat delší dobu, bude potřebovat cestovní napáječku, aby netrpěl žízní. Úplně stačí 0,5l itru.

Pokud jedete se psem na více dní pryč, je třeba mu zajistit vše potřebné (misky, krmení, pelíšek, klec, hračky, pamlsky ... )
Nezapoměťe také na očkovací průkaz, kdyby bylo nutné navštívit třeba psí pohotovost.

Péče o psa:

Každé psí plemeno potřebuje specifickou péči, a platí to i o jednotlivých psech uvnitř plemene. Je třeba pečovat o psí srst, drápky, zuby a o zdraví konkrétních jedinců (například když mají problémy s klouby nebo mají alergii). K základní výbavě majitelů Russell Teriérů však patří nůžky na drápy, vyčesávací kartáč, trimovací hřeben, ale také psí šampón i kartáček na zuby se psí pastou ...

Fenky zase jednou za čas budou vděčné za hárací kalhotky a krátkosrstí psi a štěnata za svetřík či kabátek, který je ochrání v zimě.

Nezapomeňte svého psa pravidelně očkovat, odčervit a odblešit (pokud je to nutné) a v letních sezónách zase aplikovat přípravek proti klíšťatům.

PP - průkaz původu je doklad psa, který Vám zaručí, že pes je po výtečných rodičích, kteří mají všechny vlastnosti daného plemene. Jejich potomek tedy s největší pravděpodobností zdějí většinu jak vzhledových, tak i charakterových vlastností. Viděl jsem hodně psů kteří byli "zajisté praví Jackové nebo Parsonové", ale když pes vypadá jako dlouhonohý černý jezevčík, nebo jako zakrslý dalmatin, tak i neodborník pozná, že někdo "šlápnul vedle". Status "pes s PP" ale přesto neznamená, že z něj automaticky vyroste pes výstavní a bez chyby na charakteru. To už záleží na přístupu majitele psa k jeho výchově a také samozřejmě na jeho genech. Takže i pes po rodičích šampionech nemusí mít vždy výstavní předpoklady, nebo může být nemocný. Ale díky pečlivému výběru chovných psů se toto stává velmi zřídka.

Výhody psa s PP.

Pes, který má má průkaz původu má otevřené všechny dveře na psí soutěže, závody a zkoušky dovednosti. Takový pes se může stát šampionem krásy, bezvadným stopařem s oceněním a samozřejmě může být uznán jako chovný. A samozřejmě ze všeho nejdůležitější - máte přesně toho psa, který je typickým představitelem svého plemene.

Potřebuji vůbec psa s PP?

Pokud sháníte štěňátko a narazíte na inzerát, kdy prodávajíci nabízí takzvané "čistokrevné štěňátko bez PP" po rodičích s PP, znamená to, že rodiče (jeden z rodičů) takového štěněte nebyli uznáni k chovu, protože vykazují jistou vadu, která je v rozporu se standartem daného plemene. Může to být chyba vizuální (velikost psa, váha, proporce, počet zubů), chyba charakterová (pes je příliš agresivní nebo naopak bázlivý) a nebo má nějakou, často dědičnou chorobu.

Takový pes nemůže být uznán jako chovný a jeho majitel by ho proto neměl množit. Pokud se však přesto rozhodne mít štěňata od tohoto psa, pak se taková rozhodně nedají označit jako čistokrevná, ale jako "voříšci". Takoví chovatelé se nazývají množiteli a jejich jediná starost je zisk z prodaných štěňat. Proto prosím nepodporujte množitele a snažte se o zachování čisté rasy.

FCI III/345, zkratka JRT, původ Velká Británie

Skupina FCI:
Skupina 3 - Teriéři
Sekce 2 - Nízkonozí teriéři

Všeobecně:

Jack Russel teriér je silný, aktivní, hbitý a pružný pracovní pes s odvážnou povahou a pružným tělem střední délky. Jeho svižná chůze se hodí k jeho čilému výrazu.

Hlava:

Lebka musí být plochá, středně široká, postupně se zužující k očím, přecházející v silný čenich s velmi silnými čelistmi. Stop musí být zřetelný, ale ne silně vyjádřený. Délka od stopu k nosu má být o trochu kratší, než od stopu k týlnímu hrbolu, svaly čelistí musí být dobře vyvinuté. Nos musí být černý. Dobře vyvinuté silné čelisti s pevně napojenými pigmentovanými pysky a s nůžkovým skusem, s pevnými zuby. Uši překlopené, nebo zavěšené, silné a velmi pohyblivé. Oči jsou malé a tmavé s bdělým výrazem. Nesmí být vypouklé. Oční víčka jsou dobře spojená. Okraje očních víček musí být černé.

Tělo:

Krk je pevný a suchý, schopný dobře vyrovnávat postavení hlavy. Hrudník spíše hluboký než široký s dostatečnou vzdáleností od země. Spodní strana hrudníku se nachází, pokud jde o výšku, uprostřed mezi zemí a kohoutkem. Tělo je trochu delší než jeho výška, měřeno tak, že délka od kohoutku k nasazení ocasu je trochu delší, než vzdálenost od kohoutku k zemi. Hřbet je rovný. Žebra klenutá, po stranách oploštělá, takže hrudník se dá obejmout rukama - objem činí asi 40 až 43 cm. Bedra musí být krátká, pevná a svalnatá. Lopatky směřují šikmo a nejsou příliš osvalené. Hrudní končetiny jsou rovné od lopatek k prstům, z pohledu zepředu i ze strany a s dostatečnou délkou nadloktí, takže lokty stojí pod tělem. Předhrudí je jasně patrné. Pánevní končetiny jsou silné a svalnaté, vzhledem k plecím dobře vyvážené. Při pohledu zezadu jsou rovnoběžné. Dobré zaúhlení kolen a nízko položená hlezna. Tlapky jsou malé, okrouhlé, pevné, se silnými nášlapnými polštářky. Prsty středně klenuté, ani vbočené ani vybočené. Pohybuje se přímo, pravidelně, volně, čile. V klidu může ocas viset. Při pohybu musí stát vzpřímeně.

Výška: 

Ideální je výška mezi 25 a 30 centimetry, s hmotností v kilogramech rovnající se 1 kg na 5 centimetů výšky v kohoutkul Pes o výšce 25 centimetrů má tedy vážit 5 kg a pes o výšce 30 cm 6 kg.

Srst a barva:

Srst může být hladká, drsná a hrubá. Musí být odolná proti povětrnostním vlivům. Bílá by měla převažovat nad černými, tříslovými, či hnědými skvrnami.

Temperament:

Odvážný a nebojácný, přátelský a sebevědomý.

Poznámka:

Psi musí mít v šourku dvě normálně vyvinutá varlata.

Parson Russell Teriér (Parson Russell Terrier)

FCI III/339, zkratka PJR, původ Velká Británie

KLASIFIKACE FCI:
Skupina 3 teriéři.
Sekce 1 vysokonozí a středně velcí teriéři.
Bez pracovní zkoušky.

VYUŽITÍ: 

Robustní, vytrvalý pracovní teriér se zvláštní schopností pracovat pod zemí.

CELKOVÝ VZHLED:

Dovedný, aktivní a energický pes, stavěný pro rychlost a vytrvalost.

DŮLEŽITÉ PROPORCE:

Správně vyvážený pes. Délka hřbetu od kohoutku po kořen ocasu je stejná jako výška od kohoutku k zemi (pes = vyšší než dlouhý). Délka od nosu ke stopu je mírně kratší než délka od stopu k týlu.

CHOVÁNÍ / POVAHA:

V podstatě pracovní teriér se schopností a uzpůsobením pro práci pod zemí a běh s ohaři. Odvážný a přátelský.

VZHLED:

HLAVA
LEBEČNÍ ČÁST:
Lebka: Plochá, přiměřeně široká, k očím se postupně zužuje.
Stop: Mělký.

OBLIČEJOVÁ ČÁST:
Nos: Černý.
Čelisti/zuby: Čelisti silné, osvalené. Zuby s dokonalým pravidelným a úplným nůžkovým skusem, to znamená, že horní zuby těsně překrývají spodní zuby a jsou kolmo vsazené do čelistí.
Oči: Mandlového tvaru, dosti hluboko vsazené, tmavé, s ostražitým výrazem.
Uši: Malé, ve tvaru písmene V, spadající dopředu, nesené těsně u hlavy; ohyb ucha nemá být výše, než je vrchol lebky.

KRK: Souměrný, svalnatý, správně dlouhý, postupně se rozšiřující do ramen.

TĚLO:
Hřbet: Silný a rovný.
Bedra: Mírně klenutá.
Hrudník: Přiměřeně hluboký; průměrně velké ruce by jej měly za rameny obepnout.
OCAS: Silný, rovný, vysoko nasazený. Obvykle se kupíruje na délku, která tvoří vyvážený poměr k tělu a umožňuje dobré uchopení rukou.

KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY: Silné, musí být rovné, klouby nevtočené, ani vytočené.
Ramena: Dlouhá a šikmá, řádně uložená vzad, v kohoutku s jasným obrysem.
Lokty: Přiléhají k tělu, z boku pracují volně.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Silné, svalnaté, s dobře úhlenými kolenními klouby. Hlezna krátká a souběžná, skýtající velké množství hnací síly.
TLAPKY: Kompaktní s pevnými polštářky, nevbočené, ani vybočené.
CHŮZE / POHYB: Volný, živý, správně koordinovaný, s přímým posunem hrudních i pánevních končetin.

KŮŽE: Musí být silná (tlustá) a volná.
OSRSTĚNÍ
SRST: Přirozeně hrubá, uzavřená a hustá, ani drsná, ani jemná. Břicho a spodní strany osrstěné.

BARVA: Zcela bílá nebo s tříslovými, citrónovými či černými znaky, přednostně omezenými na hlavu nebo kořen ocasu.

VELIKOST:
psi ideální kohoutková výška 35 cm
feny ideální kohoutková výška 33 cm.

Výška psů a fen by na dosud přesně nevymezenou přechodnou dobu neměla být nižší než 26 cm. Psi, kteří nemají ideální kohoutkovou výšku, by neměly být pro tento důvod penalizováni a jsou bez omezení používáni v chovu.

VADY:

Každou odchylku od výše uvedených požadavků je třeba považovat za vadu a míra závažnosti, s jakou by se mělo na tuto vadu pohlížet, by měla být přímo úměrná stupni odchylky.

POZNÁMKA:

Psi by měli vykazovat dvě zřetelně normální varlata, plně sestouplá v šourku. 

Veškeré prameny týkající se Jack Russell terriéra míří na Britské ostrovy, kolébku kynologie. Velká Británie má již několik století velkou loveckou tradici. Při honech na lišku se používali honící psi, kteří lišku vystopovali a následně pronásledovali za hlasitého štěkotu. Lovci, kteří nejčastěji sedlali koně, sledovali psy a po úmorné honičce lišku zastřelili. Avšak stávalo se, že liška unikla psům do nory, nepřístupná jak honáckým psům tak lovcům. V této chvíli nastupuje na „scénu“ předchůdce Jack Russell terriéra, pes vyšlechtěný k účelu vystopovat lišku v noře. Pes s pořádným rancem odvahy a horlivostí rázem mizí v noře, i několik metrů pod zemí a štěká tak dlouho, dokud lišku nevypudí ven. Byli však vycvičeni tak, aby lišku nezakousli. Zajímavé je, že tito bystří psi neměli přesně stanovený typ. Jeho různorodost se odrážela především v délce srsti, její barvě a struktuře, velikosti. Proto byli zahrnování do jedné skupiny nazvané „working dogs“ tedy pracovní psi. Jelikož se o tohoto psíka začala zajímat i nelovecká veřejnost, přičemž lovci si vybírali štěňata s přesnými povahovými a fyzickými rysy, došlo k dalšímu šlechtění až vznikl temperamentní gentleman Jack Russell terriér.

Historie PRT:

Vikář John (Jack) Russell, zakladatel tohoto plemene, se narodil v roce 1795 v Darmouthu v Devonu. Stal se duchovním a povětšinu svého života sloužil ve velké farnosti Swymbridge v Devonu. Jako zkušený jezdec a velký lovec se začal vášnivě věnovat chovu a selekci teriérů. V roce 1873 byl založen Kennel Club a Russell se stal jedním z jeho prvních členů. Zemřel v roce 1883 v úctyhodném věku 87 let. Svého prvního teriéra si pořídil při svých studiích na Oxfordské univerzitě. Jednalo se o bílou fenu s drátovitou srstí a znaky na hlavě, která se velmi podobala dnešnímu standardu. Jack Russell provedl celou řadu křížení mezi různými pracovními jedno- barevnými či skvrnitými teriéry. Jeho záměrem bylo vždy zdokonalovat lovecké schopnosti, aniž by bral příliš velký ohled na jednotnost typu. Tato tradice křížení s jinými plemeny teriérů pokračovala i nadále. Russell se rovněž snažil zkřížit plemeno s jinými plemeny psů, avšak potomci neodpovídali původnímu typu Jack Russell teriéra. Vzhledem k tomuto neuspokojivému výsledku byly takové pokusy ukončeny. Od konce druhé světové války si plemeno získávalo stále větší oblibu na evropském kontinentu, zejména u lovců a jezdců. Kennel Club (Velká Británie) toto plemeno uznal dne 22. ledna 1990 a vydal oficiální prozatímní standard pod názvem Parson Jack Russell Teriér. FCI jej pak jako plemeno přijala do svého prozatímního seznamu 2. července 1990.

Russell teriéři jsou inteligentní pracovní psi, překypující energií. Russell teriéři nejsou rozhodně psy pro lenochy. V průměrné obytné čtvrti mají tito psíci s notnou dávkou energie a potřebou činorodosti obvykle jen málo možností. Je tedy na pánovi, aby mu nabídl dostatek činnosti. Nečekejte, že se pes přizpůsobí životu za pecí; to se nestane. Je zřejmé, že vzhledem ke svému založení bude vyhledávat aktivity, které neoceníte ani vy, ani obyvatelé čtvrti. Proto je Russell teriér vhodný především pro lidi, kteří se svým psem rádi něco dělají a nechtějí trávit čas doma.

Je třeba si uvědomit, že "jackové" a "parsonové" jsou psi lovečtí a mají tedy notnou dávku loveckého instinktu. Když se štěně dostane do domácnosti, kde žije více domácích zvířat, akceptuje je obyčejně bez potíží. Jakmile jednou Russell vyroste společně s papoušky, fretkami a s kočkami, nepřeloží jim přes cestu ani stéblo a dokáže s nimi uzavřít i přátelství. Obráceně to ale platí rovněž: chcete-li si vzít domů staršího psa, který neměl kontakty s jinými domácími zvířaty, počítejte s tím že bude vaše ostatní zvířata pokládat za kořist a bude jednat podle toho.

Russell teriér je opravdový přítel člověka. Při příchodu návštěvy sice štěká, ale tím to také končí. Návštěvníci bývají obvykle nadšeně přivítáni s neskrývanou radostí: čím víc lidí, tím víc zábavy. Dobře socializovaný Russell teriér velmi dobře vychází s dětmi, jak s vašimi, tak i s jinými. Psi nejsou přecitlivělí, mají sportovní povahu a jsou pro kdejaký žertík nebo hru - ať je jak chce bláznivá a trvá jak chce dlouho. Naproti tomu jsou odjakživa samostatní. To vyplývá z jeho původního využití - rozhodnutí při lovu v liščí noře dělal sám a nikoliv jeho pán. Právě proto potřebují důslednou výchovu. Neposlouchají svého pána proto, že mu chtějí sloužit, ale jen proto, že se jim to líbí - pouze kvůli sobě. Je proto nutné, aby výcvik byl co nejhezčí a nejpodnětnější. Nudná cvičení psi přímo nesnášejí. Na druhou stranu - příliš shovívaví či příliš demokraticky orientovaní páni s tímto plemenem taky nic nepořídí; pes si pak dělá co se mu zlíbí.

Zda se stane z Russell teriéra roztomilý, radostný, nekomplikovaný, sportovní pes, kterého bude jeho majiteli kdekdo závidět, nebo zda z něho vyroste pověstný terorizující Russell teriér, je na jeho pánovi.

Použitá literatura: Esther Verhoef-Verhallen